Ohlasy

Na této stránce chceme uveřejňovat zpětné vazby účastníků našich kurzů.

Budeme rádi, když nám napíšete, jaký pro vás kurz byl a co přinesl do vašeho života. Velmi nás zajímá, jak se vám daří uplatňovat respektující myšlení, dovednosti a postoje také s odstupem času po absolvování kurzu. A uvítáme náměty, co by mohlo být v kurzu jinak.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

koprivovi.spirala(a)tiscali.cz

Zpětné vazby některých účastníků týdenních letních kurzů 2017

(Uveřejňujeme je s jejich souhlasem.)

Moc bych Vám chtěla poděkovat za kurz, který vidím jako velmi přínosný a hodnotný. Vaše práce je nesmírně důležitá a Váš přístup k mezilidským vztahům a komunikaci v českém prostředí zatím stále spíše ojedinělý.

Snažím se z kurzu uplatňovat v praxi konkrétní prvky. Největší problém mám stále s nasloucháním, empatií a vyvarováním se pokynů u dětí. Holt zvyk je železná košile a zaběhlé vzorce se mění pomalu a ztěžka.

To, co funguje dobře, je budování důvěry u dětí. Když dvouletá dcera cítí, že jí věříme, a že ji přenecháváme odpovědnost za své činy, většinou se zachová „správně“. Nevymýšlíme si, snažíme se s ní mluvit vždy pravdivě a upřímně. Kde to jen jde, přibíráme ji ke spoluúčasti. Za důsledek to pak také mimo jiné má, že reaguje velmi prudce na jakoukoli snahu vnutit jí cizí vůli.

Kurz samotný jsem vnímala jako dobře vyvážený. V paměti přesto vždy více zůstanou praktické ukázky, cvičení a příklady. Myslím, že by rozhodně neuškodilo, kdyby jich bylo víc. To, co si člověk sám vyzkouší a na vlastní kůži zažije, si pak daleko rychleji vybaví.

Dětský program byl úžasný. Moc bych si přála, aby podobných programů pro děti bylo více.

Přeji Vám hodně zdaru a zároveň sil a nadšení v práci pokračovat!

Z. P.

Vzpomínám na váš kurz téměř každý týden. Atmosféra, lidi se stejným nábojem. Cítila jsem se na kurzu velmi dobře a ráda se zúčastním kurzu pro pokročilé. Určitě to bylo umocněné tím, že jsem si po pěti letech běhání kolem dětí dovolila věnovat čas sobě a vzdělávat se.

Aha momentů jsem měla hodně. Třeba důslednost, snažila jsem se být důsledná a velkou úlevou pro mě byla informace, že nemám dítě nutit za každou cenu, ale že je výchovné i to, že mu ukážu svým příkladem, že mě neubude, když to uklidím.

Pochvaly – to je taky téma, teprve teď jsem plně pochopila jejich rizika a nepoužívám je. Mé okolí (včetně paní učitelek ve školce) sice hojně, ale doufám, že děti budou více vnímat mě. Jsem optimista:-).

Další, co mě nadchlo, bylo uvědomění, že můžu k věcem prostě změnit postoj, dívat se na ně z jiného úhlu. A taky, že přemýšlím nad svými potřebami (což pro mě není až tak těžké), ale uvědomit si potřeby někoho jiného, to bylo pro mě úplně něco nového. A používám to – když mě někdo naštve, začnu přemýšlet, co bylo jeho potřebou, uklidní mě to a jsem schopna dívat se na tu situaci jinak.

Spoustu informací jsem měla už z vaší knížky, ale kurz na živo se mnohem víc vryje pod kůži. Díky tomu, že jste nás provázeli tak, abychom na to přišli sami.

Cítila jsem takovou zvláštní hloubku toho, co děláte. Prostě se snažíte změnit svět k lepšímu.

Moc vám děkuji.

M. Š.

… Úplně nová a velmi podnětná pro mě byla část kurzu o hrách a soutěžení. Na tohle téma jsem zatím nikde nenarazila. Pomáhá mi to i porozumět proč si vybírám hry, jaké si vybírám (hry s příběhem a s dialogy, kde se vyvíjí především hlavní postava, nebo strategie, kde se dá vyhnout bojování a soustředíme se na spolupráci a prosperitu – ráda ve hrách rostu, buduju a bohatnu :-). Na kurzu se mi dostalo inspirace, že měnit si pravidla her podle vlastních potřeb hráčů není vlastně žádný problém. Taky mě díky kurzu pokaždé něco v hlavě upozorní, když starší dcerka „frajeří“, že je v něčem první nebo lepší. Dřív bych nad tím nepřemýšlela, jen se radovala s ní. Teď v tom cítím jedno z vyjádření její nejistoty a stresu. A reaguju opatrněji, dávám důraz na radost ze hry/činnosti. Dávám si pozor, abych s ní ani z legrace nesoutěžila (hrajeme občas mocenské hry, kde ona ovládá situaci – např. že se schovává a já ji nemůžu najít, nebo utíká a já ji nedohoním – ale nechci, aby se to pro ni zvrhlo v závodění a vítězství versus prohra)…

Děkuju za nejpřínosnější a nejpříjemnější týden letošního léta.

A. C.

Moc děkuji za skvělý srpnový týden, během kterého jsem měla plno aha momentů a také jsem našla další spřízněné duše, se kterými jsem se během pobytu spřátelila. Stále z něho čerpám a vzpomínám na úžasnou atmosféru. Pro mě to byl nejlepší týden z prázdnin, ze kterého stále žiji. Jediné co mě mrzelo, že tam nejsme společně s manželem.

Je úžasné zažít seminář a hned po něm být v kontaktu s dětmi, protože hned vše vidím a slyším jasněji a zároveň se ničím dalším nerozptyluji (myslím práce, domácí povinnosti atd.).

K samotnému kurzu. Pro mě byly nejpřínosnější práce na „koberci“, praktické příklady, práce ve dvou nebo malých skupinkách. U skupinek bych určitě zavedla role, aby měli všichni prostor vyjádřit se (to jste sice říkali, ale u nás se to nepodařilo dostat do praxe). Klidně bych udělala lístečky, ať se v každé skupince rozlosuje, kdo jakou bude mít roli. (Samotné rozdělování rolí zabíralo dost času a ubíralo čas cvičení). To si ale uvědomuji až zpětně, když si procházím, jak práce probíhala, taky si říkám, že jsem mohla zasáhnout já…; no alespoň vím, co můžu do příště zlepšit, člověk se pořád něco učí, že ? :-)

Z. R.

Letní týden prožitý v respektujícím duchu je pro nás balzámem na duši, stále si vzpomínky na krásné a inspirující chvíle nosíme v sobě a čerpáme z nich v našem všedním životě. Cítím to stejně, jako když vidím film, nebo divadelní představení, kterým se nechám unést a žiji tím příběhem i po skončení představení. Příjemné je vědomí toho, že příběh našeho letního semináře se opravdu skončit nemusí a může pokračovat celý náš život…

Zažila jsem minulý týden ve školce vcelku nepříjemnou situaci, se kterou jsem si hned nevěděla rady. Jedna maminka dosti nevybíravě zesměšňovala dcerku, že se nechce-neumí obouvat, Adélku to dostalo samozřejmě ještě do větších obrátek, v té chvíli jsem nebyla schopná žádné rozumné reakce, vzala jsem tedy Adélku do náruče, boty do druhé ruky a cestou jsem utrousila, něco v tom smyslu, že paní pěkně děkuji za pomoc… Samozřejmě jsem se svým výkonem nebyla spokojená, doma jsem to probrala s manželem, udělala jsem si imaginární koberec a našla vícero možností, jak to řešit ke své spokojenosti. Už se těším na další takovou situaci, kdy vyzkouším empatii, já-sdělení i informace… 😊

Děkuji!

D+M+A N.

Po návratu domů z respektujícího, bezpečného obláčku se pokouším kus té atmosféry přenést k nám domů. Děkuji za téma empatie, moc nám doma scházela. Na kursu jsem měla možnost si ji v praxi osahat a teď pro mne snazší ji používat v nejnáročnějším terénu – doma. Obzvláště empatie po předchozím útoku se mi hodí. Je náročné zvládnout své emoce, abych se mohla naladit na druhého, ale příležitostí k tréninku mám dostatek.

Velmi mne bavily nácviky komunikačních dovedností ve dvojicích a ve skupinkách. Byla jsem vděčná i za možnost vyzkoušet si náročnou situaci v celé velké skupině. Prožitek je pro mne stěžejní a moc se mi pak v reálném životě hodí, že jsem si už něco podobného prožila, vyzkoušela.

Děkuji.

N. K.

Každý deň, ako sme sa rozlúčili, spomíname na týždňový pobyt, atmosféru, ľudí, zážitky a pocity… Tie veci, ktoré som zažil sám za seba, to že som mohol spoznať vás, to že som v podstate „pochopil“…

Celkom sa nám darí používať metódu R+R v našich životoch, sú však ešte chvíle kedy „skĺzneme“ k starým zvykom (tie chvíle a situácie si už ale uvedomujeme a potom nás aj mrzí, že sme to nezvládli metódou R+R, hlavne medzi nami dospelými). S malým synom sme zatiaľ mocenský prístup nepoužili, a keď už sme išli, vždy sme sa zastavili. Teraz vidíme ako nám syn doslova kvitne pred očami a aké zmeny nastávajú tou správnou komunikáciou.

Po kurze som sa otočil o 180 stupňov vo svojom živote. Metódu sa snažím dodržiavať na 110%, veľa sa kontrolujem, pomáham s kontrolou aj manželke (už nie príkazmi ani napomínaním :-) , pomáha mi v tom aj kniha, ktorú pre časový zhon nestíham čítať tak ako by som chcel, čo ma veľmi mrzí.

Na ulici, v obchode, vo filmoch, pri vlastných rodičoch, v rodine, u kamarátov všade tam sa stretávame s tým ako to fungovať nemá. Naučili sme sa ako zvládať situácie mocenského typu (malý vs velký panáčik). Veľmi nám to v živote pomáha pochopiť druhých ale hlavne pochopiť seba, začať rešpektovať seba a naše vlastné potreby.

Po kurze sme si veľa zapamätali, stále sa nám vybavujú situácie, ktoré sme videli a zažili ako príklad. V zvládaní každodenných situácií doma, v práci atď. nám pomáhajú tieto veci: Informacie, Popis, Ja-zdelenie, Empatia, Spoluúčasť. Pri správnom použítí v komunikácií pri zvládaní náročných situácií sú tieto nástroje veľmi silné a efektívne.

Máme veľa vecí s ktorými by sme sa s Vami chceli podeliť.

Ja osobne privítam pokračovací kurz. Rád by som sa dozvedel či sa takéto kurzy vo Vašej „dielni“ nachádzajú, ak áno, tak aj kedy a kde. Lebo prakticky to, čo ten kurz so mnou urobil je, že som sa do poslednej skrutky rozložil a znova poskladal.

Prajeme veľa absolventov, všetko dobre vám aj celému vášmu tímu.

A+D+D Č.

Chtěla bych Vám poděkovat za možnost zúčastnit se kurzu R plus R. V mnoha ohledech se nám změnil život k lepšímu. Ráda bych se s Vámi podělila o dnešní zážitek.

Jela jsem s Pepíkem (5 let) a Honzou (2.5 roku) autem. Honza usnul s ovladačem od garáže v ruce. Pepa mu ho vzal a při příjezdu domu za přítomnosti spícího Honzy otevřel garáž. Doma mu pak s výsměchem v hlase říká: Honzo, já jsem ti vzal ovladač a otevřel dveře. Já mu říkám: Pepi, proč mu to říkáš takhle. Nemyslíš, že by z toho mohl byt smutný? Pepa se po chvíli otočí na Honzu a říká: Honzo, nevadí, ze jsem ti vzal ovladač, když jsi spal?

Pro nezúčastněného člověka jejich každodenní komunikace by asi bylo těžko pochopitelné, jak neuvěřitelně velká změna to byla. Ohromilo mě to a vidím, že pokračovat ve snaze budovat vzájemný respekt je velmi důležité a má to smysl, ač mě to stojí veliké úsilí.

L. R.

Jsem velice nadšená zaučením do nové formy komunikace. I přes všechnu snahu domluvit se respektujícím způsobem jsem odhalila, že komunikuji laskavým způsobem skryté manipulace,
používala jsem pokyny, příkazy, zákazy, prostě všechno to, co nechci.
R + R mi ukázalo, že se mohu vymanit ze vzorců autoritářské, mocnářské komunikace a následků, které ve mně zanechal tento způsob výchovy.
Co mne na respektující komunikaci těší nejvíc je, že tím předcházím negativním zpětným reakcím.
Absolutní „hammer“ bylo pro mne zažít si, jaké to je, když mi někdo projeví empatii.
Empatie na mne působila velice léčivě. Bylo to jako pomocná ruka, která na světlo vytáhla blok, o kterém jsem netušila, že ve mně je, a potom už očistné slzy odplavily zbytek.
Nebojím se mít emoce před ostatními, je normální mít emoce, když tím neubližuji jiným.
Dříve jsem ubližovala sama sobě, když jsem emoce a pocity potlačovala.
Uklidnilo mě poznání, že autoritářskou, nerespektující výchovou jsme prošli všichni, ať doma nebo ve škole. Nyní je čas vyhojit stopy minulosti tím a postupně integrovat nové vzorce založené na respektu k sobě – přiznat si, co v situaci cítím a jakou potřebu potřebuji naplnit. A to stejné umožnit druhým.
Děkuji za trpělivý přístup založený na lásce a respektu.

O. K.

…Večer po příjezdu namalovala Hanička obrázek, sice „čmáranice“, barevná, ale každá barva něco znamenala, všechno mi Hani popsala. Nebylo by na tom nic zvláštního – ale Hanička vůbec nemaluje, nekreslí a tentokrát malovala vášnivě.

Sama se nabídla, že mi pomůže – posbírala prádlo a uklidila ho (nikdy neměla tendence pomáhat). Postarala se o mladšího brášku – do teď si ho vůbec nevšímala.

V pondělí ráno se vzbudila s pláčem a plakala dlouho. Odpoledne jsem naplánovala procházku na Sola Gratia (zapomněla jsem u ohně krabičku od špekáčků). Nálada lepší.

Myslím si, že nejenom na mě, ale i na Hani měl program terapeutický vliv. Uvažuju, co pro ni udělat, aby se cítila tak dobře jako na letním pobytu.

Díky.

L. V.